Povídání o různých značkách

Karel.A. Pokorný
Mám ve svém archivu dost všelijakých kuriosních dopravních i jiných značek, a když je tak prohlížím, vybavují se mi, skoro ke každé nějaké historky, buď moje, nebo přátel, kteří mi je zaslali. Třeba hned vedlejší značka. Vždy jsem se v duchu tázal proč se říká: “To je pro mne španělská vesnice“.Teď je mi to už jasné. Abych to ale zjistil, musel jsem se ocitnout až nedaleko španělské Pamplony, o které krásně psal Hemingway ve svém románu Fiesta. Až na ten jeho obdiv ke corridě, býčím zápasům. Vůbec se mi nelíbí, ani světoznámá „La fiesta los Sanfermines“, pořádaná k poctě patrona města, San Fermina, kdy je v Pamploně hnáno 6 býků a 12 krav se zvonci ulicemi města, před nimi a okolo rozvášnění muži, kteří se snaží běžet co nejtěsněji vedle nich. Ženou je tak denně, od 6. do 14. července, úzkými uličkami starého města až do arény, kde jsou pak býci při corridě barbarsky zabiti. Vždy se zadostiučiněním kvituji zprávy v televisi, které oznamují, že býci někoho pošlapali či potrkali. Aspoň se svým trýznitelům mohli při poslední cestě pomstít. Mezi rokem 1924 a 2006 zahynulo při této nesmyslné “zkoušce odvahy“ 14 lidí. Zraněných je spousta. Je to turistická atrakce.
Ale odbíhám od věci. Na silnici jsme tam narazili na zajímavé ukazatele a nemohli jsme se dopídit, proč je to tam dvakrát - a k tomu ještě v jiném slovosledu. Protože je to baskická oblast, bylo by možné, že si Baskové vymysleli jiný slovosled. Ale Pamplona se v řeči Basků jmenuje Iruňa. Ta se ale na těch cedulích nevyskytuje. Podobnou duplicitu s upozorněním na možnost dvou objížděk jsem našel u vesničky Britzingen, dole v Německu, ve Schwarzwaldu. Zde se dávala lidem možnost vybrat si objížďku podle jejich vlastního zaměření. Pravděpodobně to udělali pro politicky pravicově a levicově orientované . Tomu se říká demokracie.

Nový Zéland je nejen překrásná příroda, ale v poslední době je i rájem pro lidi, kteří hledají trochu vzruchu. Adrenalinový šok. Skákat z mostu (bungee jumping) už je dost nudné, zrovna tak jako paragliding, není to asi to pravé pro to, čemu mládež říká „kik“. Tuto značku mi poslal jeden přítel. Neviděl tam prý sice zrovna žádné auto snášet se na padáku, ale aspoň vyfotografoval unikátní značku. Myslím, že v tomto případě je nejdůležitější mít v pořádku airbagy.
Návštěvníci Nizozemska mohou zase najít roztomilou varovnou značku ve Vlissingen, i jinde na plážích u moře.
Je to, jak vidíte, graficky velmi hezky vyvedená značka, která upozorňuje na vlny, způsobené obřími kontejnerovými loděmi a tankery. Taková vlna, varuje názorně značka, dokáže spláchnout člověka, který si klidně sedí pod slunečníkem, rychleji, než si uvědomí co se děje. Přímo si na něj brousí zuby a otvírá tlamu…
Bylo by určitě zajímavé, dát dohromady nějaký seznam, či archivovat zajímavé dopravní značky z celého světa. Už s tím začínají různí lidé na internetu.
Je také spousta značek, které jsou pro místní obyvatele běžné, ale chudák cizinec, ten aby se jenom dohadoval, co představují.

Značka s vlající korunou stromu v argentinských horách, ve výšce 4727 metrů nad mořem je celkem pochopitelná. Panují tam nárazové větry, které mohou automobilistu i chodce nepříjemně překvapit.
Ovšem, strom tam není široko daleko vůbec žádný. Možná, že to také znamená : bejvávaly tu stromy, ale už nejsou, takhle je to odfouklo.
Ale jinak tam není žádné vysvětlení nebo varování, jen ten ohnutý strom.

To na Kanárských ostrovech je k vidění jedna varovná značka, mnohem pochopitelnější.
Protože neumím moc španělsky, tak se domnívám, že se jedná o zákaz vstupu do místa, kde za dešťů dochází k sesunu půdy. Jen nám tady necirkulujte v autech, když moc prší. Basta.
Zákazy a příkazy jsou mnohdy ještě přizdobeny místními vtipálky, kteří neodolají aby nepřidali svoji alternativu. Viděl jsem jich v životě mnoho, ale musím říci, že nejvíce tvůrčí fantasii je možno nalézt v Evropě. V Americe jsou asi přísnější, kdežto v Africe je vše ponecháno místním výrobcům, kteří se pak vyřádí po svém.

Různé ručně malované cedule mají něco do sebe, jsou takové lidštější a proto si představuji toho, kdo je vyráběl, jak se vyžíval a ve své bujné fantasii si vymýšlel různé variace a jistě je tvořil s láskou. Někdy v naději, že se budou zákazníci jen hrnout. Improvizační schopnosti některých tvůrců silně připomínají tvorbu naivních malířů a jistě by stálo za to, udělat z nich kalendář, nebo něco podobného
V Peru u Colca Canyonu (prý nejhlubší rokli na světě, asi 3.000m!) je cedule, nad kterou jsem dost dlouho přemýšlel, když přišla po internetu od přítele. Koho to mohlo napadnout prodávat v takové pustině Glühwein (svařené víno s kořením)? To se přece prodává jenom v zimě především na vánočních trzích v Německu a v Rakousku. a které možná znají také ti, kteří jezdi do Rakouska na lyže. Ale steak z alpaky? Ubohé zvíře. Myslel jsem, že je chráněné.
To taková tabule v Tanzanii, která upozorňuje na školu , je také dokladem lidové tvořivosti. Připadá mi velmi lidská. Děti na ní jsou veselé, jako by tančily.

Samozřejmé, že někdy někoho napadne upozornit na různá nebezpečí, velice výjimečná a často se neopakující. Což je pochopitelná snaha zabránit nějakému úrazu či nehodě. Rád bych ale věděl, jestli je vůbec možno nějak připravit hráče golfu na všechna možná nebezpečí na rozlehlém hřišti. Na snímku vidíte, že ten medvěd to s nimi nemyslel jistě nijak dobře. Vypadá dost naštvaně, asi se do něj strefili míčkem a on si to s nimi šel vyřídit. Ale nikde jsem nenašel k tomu snímku z překažené partie golfu v USA nějaké vysvětlení, zda tam bylo dáno upozornění pro medvědy, že tam lítají golfové míčky. Či tak něco.

Varování před střetem s různou zvěří je spousta. Je pochopitelné, že srazit se s hrochem je horší, než narazit na bobra. Hroch je prý, jak jsme se dozvěděli v Africe, nejnebezpečnější zvíře a těch tam žijících a má na svědomí nejvíc lidských životů.

Některé značky jsou až dojemné, především hluboce lidské. Například v Irsku nedaleko Belfastu můžeme najít značku podobné té z Německa. Je vidět, že problém s lidmi, alkoholem zmoženými, je všude, jde jen o to, se k tomu přiznat. Naproti tomu značka nabádající automobilisty podívat se před odjezdem z parkoviště pod auto, zda tam nespí nějací pingvíni, teda jak jsem jako malý říkal, tučňáci , svědčí i o určitém ohledu na milá tato zvířátka, která v Jižní Africe lezou úplně všude, do zahrad a do domů, do garáží a dělí se také o pláže s jinými návštěvníky.
Je zajímavé kolik značek se zabývá různými upozorněními na kolem se pohybující zvěř. Zde u nás je kupříkladu přejetí srnky či divokého prasete nutno ohlásit na příslušném policejním či lesním úřadě a přejetá zvěř se musí nechat na místě. Vzít ji sebou a těšit se na pečínku, by bylo trestáno jako lesní pych

Návštěvníkovi západoněmeckého města Wuppertalu bude určitě vrtat hlavou co znamená značka upozorňující na padajícího slona. Přitom je vysvětlení velice logické. Opravdu se to stalo. Bylo to 21. července v roce 1950, kdy hostoval ve Wuppertalu cirkus Althoff. Ve snaze o co nejlepší propagaci jejich představení se rozhodl ředitel cirkusu pro mimořádnou akci. Ve Wuppertalu totiž mají zavěšenou pouliční dráhu, tak zvanou „Schwebebahn“, která chytře vede, zavěšena na železné konstrukci nad říčkou Wupper, kde nepřekáží pouliční dopravě. Byla dána do provozu už v roce 1900.

Ředitel Althoff se tehdy dohodl s městskou správou a spolu se čtyřletou slonicí Tuffi a ošetřovatelem si tehdy zakoupili u pokladny dohromady 6 jízdenek, dvě pro sebe a zbytek pro slonici, která prý chobotem předala peníze a vzala jízdenky. Poté vystoupili po schodech na nástupiště za velkého zájmu diváků. Když přijela souprava, všichni nastoupili do zvláštního, pro ně vyhraženého vozu a jelo se. Zpočátku byla Tuffi klidná, ale po chvilce se jí to přestalo líbit, asi se nudila. Začala protestovat tím, že rozebrala zařízení vagonu, vyrazila dveře a hup ven.
Na fotografii vidíte, že to bylo dost vysoko. Všichni byli šokováni, mysleli, že je po ní. Ale Tuffi bezpečně přistála ve vodě, kde se klidně cachtala, než k ní přiběhl zoufalý majitel cirkusu Althoff a její ošetřovatel.
Jako zázrakem se slonici nic nestalo a při zpáteční cestě ulicemi města procházela špalíry diváků, kteří nadšeně tleskali. Cirkus měl pochopitelně dostatečnou reklamu a všechna představení byla vyprodaná.
Na přiložených snímcích můžete vidět onen skok a na druhém snímku pak vyvádění slona na břeh.
Snímek zachráněného slona je bohužel dost nekvalitní. Z čehož můžeme soudit, že ten perfektní snímek padajícího slona je trochu zfalšovaný. Ale stalo se to doopravdy. A proto tam umístili tuhle značku, co dávám docela na konec. Varuje před padajícími slony. Takže pozor při návštěvě Wuppertalu.