První nositelka Nobelovy ceny za medicínu

Věra Pokorny-Scheufler

Stejně jako Berta von Suttner, rozená hraběnka Kinská, má své kořeny v Praze také Gertrude - Gerty Theresa Radnitz, provdaná Cori. Narodila se před 110 lety v zámožné židovské rodině, 15. srpna roku 1896, ještě v Rakousko-Uherské monarchii. Gerty byla nejstarší ze tří dcer Marty a Otto Radnitzových. Otec, který byl ředitelem cukrovaru byl také chemik, například zavedl novou metodu rafinace cukru. Jeho žena Marta se velmi zajímala o kulturu, k jejím přátelům patřil Franz Kafka.
Až do svých deseti let byla Gerty, stejně jako její sestry, vyučována doma soukromými učiteli, jak bylo tehdy v mnoha dobře situovaných rodinách zvykem.. Potom navštěvovala privátní dívčí školu. V šestnácti letech se rozhodla k dalšímu studiu, potřebovala složit maturitu, aby se pak mohla na pražské universitě věnovat studiu mediciny. Podporoval jí v tom i její strýc, otcův bratr, který byl dětským lékařem. Pilně se tedy učila latině, matematice, fysice a chemii, stále za pomoci domácích učitelů. V roce 1914 složila s úspěchem maturitu jako externí žačka na Tetschen gymnasiu v Praze. Ještě ten samý rok se nechala zapsat na Karlovu universitu.
Spolu s atraktivní, živou rudovláskou Gerty, začal studovat na pražské universitě ještě další pražský rodák, (* 5. prosince 1896 ) světlovlasý mladík Carl Ferdinand Cori. Jeho rodina byla katolická, oba rodiče akademici a tato rodinná tradice Carla ovlivňovala a zavazovala. Od svých dvou let žil s rodiči v Terstu, kde se jeho otec stal ředitelem oceánografické biologické stanice, zabývající se studiem mořských živočichů a rostlin. V roce 1914 se rodina přestěhovala zpět do Prahy a Carl se zapsal ke studiu na Karlově universitě. Tam se setkal s Gerty Radnitz a byl prý okamžitě fascinován jejím šarmem, inteligencí, smyslem pro humor a vitalitou. Spřátelili se. Oba měli rádi přírodu, podnikali spolu ve volném čase dlouhé vycházky, výlety do hor, společné horolezecké výstupy, v zimě lyžovali. Brzy byli zcela nerozluční, jak ve volném čase, tak při studiu. Dalo by se říci, že na pražské universitě našla Gerty své dvě největší životní lásky : biochemii a Carla Coriho. Za první světové války byl Carl v roce 1917 povolán do rakouské armády jako sanitní důstojník. Byl přidělen do „infekční nemocnice“ na Piavě, kterou představovalo několik ubohých dřevěných baráků. Málem tam sám také zahynul. To, že neměl příliš velkou možnost nemocným a podvyživeným vojákům skutečně pomoci v něm zanechalo trvalý a hluboký dojem. Válku ale šťastně přežil a v roce 1918 se vrátil ke studiu. Začátkem roku 1920 promovali oba dva na lékařské fakultě Karlovy university v Praze. Gerty Radnitz byla jedna z mála žen, které získaly titul doktor medicíny. Na universitní studia se tehdy mnoho žen nehlásilo.Ve stejném roce uzavřeli přes odpor rodičů s Carlem sňatek. Gerty konvertovala ke katolicismu, brali se tedy v římskokatolickém kostele Sv. Josefa ve Vídní. Carl Coriho tehdy pozval fysiolog a farmakolog Otto Loewi do Štyrského Hradce (Gratz), aby s ním pracoval na jeho výzkumech. Zde jen malá odbočka : Dr. Loewi ( 1873 -1961 ) byl také nositelem Nobelovy ceny za medicinu, dostal ji v roce 1936 za své objevy v neuromedicině. Protože byl žid, musel v roce 1938 z Rakouska odejít. Nacisté mu to umožnili, byl mezinárodně velmi proslulý, ale až potom, když nechal přepsat peníze, získané spolu s Nobelovou cenou, do „jisté“ německé banky. Již je nikdy neuviděl.. Přes Brusel a Oxford se tehdy již 61letý Loewi dostal šťastně do New Yorku, Až později přijal Carl Cori zaměstnání ve výzkumné laboratoři vídeňské universitní kliniky, aby mohl být Gerty nablízku. Ta pracovala jako dětská lékařka v Karoliner-Kinderspital, kde se především věnovala dětem, které trpěly nemocemi štítné žlázy. Také v Rakousku podnikali manželé Cori společné horolezecké výstupy a lyžařské tury v horách. Ale život v poválečné Vídni byl těžký, Gerty tehdy málem oslepla z podvýživy. Oba také rozhořčoval všeobecný poválečný morální úpadek a cynismus, který se projevoval i v lékařské klinické praxi
V roce 1922 se proto rozhodl Dr. Carl Cori přijmout nabízené místo biochemika ve státním ústavu pro výzkum rakoviny v Buffalo, na jezeře Erie, v americkém státě New York. Také židovský původ Gerty byl vzhledem k vývinu politické situace v Evropě určitým nebezpečím, které naštěstí oba tušili včas. Opustit Evropu bylo moudré a osudové rozhodnutí. Gerty následovala Carla až za několik měsíců, když pro ni zajistil místo asistentky ve stejném institutu. Manželé Cori se tedy stěhují natrvalo do Ameriky a v roce 1928 získávají americké občanství.
V roce 1931 byl Carl Cori povolán jako profesor farmakologie na Washington University School of Medicin in St. Louis ve státě Missouri. Gerty s ním „směla“ dvanáct dlouhých let v jeho laboratoři spolupracovat jako jeho asistentka, za symbolický plat, který byl jen asi 10 procent toho, co dostával její manžel. Je vidět, že ani v Americe nebyly v té době ženy rovnoprávné. V létě roku 1936 se narodil Carl Thomas, jediný syn manželů Cori. Jméno Thomas dostal na paměť presidenta Masaryka.
V St. Louis zkoumali manželé Cori společně výměnu látkovou a funkci enzymů v tkáních. Speciálně se zabývali tím, co se děje s molekulami glukosy při příjmu a vydávání glykolů ve zvířecích tkáních a svalech. Gerty Cori spolu s manželem prozkoumala a popsala jednu formu nemoci, dnes běžně zvané Cori - disease. Teprve od roku 1943 byla Gerty Cori „research associates profesor“ a 16 let později je jmenována řádnou profesorkou biochemie na Washington University. Tuto funci zastávala až do konce svého života.
V létě roku 1947 byli manželé Cori na dovolené v Coloradu, kde chtěli podnikat horolezecké tury v Rocky Mountains. Ale na 4300 metrů vysokém Snow Mass se vždy čilá Gerty začala cítit velmi špatně, trpěla dechovými potížemi a celkovou slabostí. Byly to první příznaky jejího bohužel nevyléčitelného onemocnění kostní dřeně, myelofibrosy.
Ve stejném roce 1947, v prosinci, byli manželé Cori vyznamenáni za své objevy v látkové přeměně sacharidů Nobelovou cenou. Toto vysoké ocenění dostali společně s argentinským fysiologem Bernardem Alberto Houssayem, který obdržel tuto cenu za své práce o významu předního laloku hypofysy při metabolismu cukrů.
Po převzetí ceny řekl Carl Cori ve svém poděkování: „ Spolupracovat jsme s Gerty začali už před třiceti lety, na Karlově universitě v Praze. Náš výzkum se z velké části vzájemně doplňoval a jeden bez druhého bychom nikdy nedokázali dojít tak daleko, jak jsme nyní“.
Gerty byla první žena, která získala Nobelovu cenu za fysiologii, a třetí žena od zavedení Nobelových cen, touto cenou vyznamenaná.
Jejich dvanáctiletý syn Tom si jako svůj „podíl“ z peněz, které jeho rodiče společně obdrželi - bylo to tehdy 24.460 dolarů – přál parní lokomotivu.
Spřátelený žurnalista jednou napsal, že duševní procesy manželů Cori byly tak provázány, spojeny, že mluvili a mysleli zcela shodně. Bez své živé a nadšené ženy nechtěl zdrženlivý a uzavřený Carl vůbec nikde pracovat. Když mu jednou na jisté americké universitě nabídli významnou a výborně dotovanou posici, ale nechtěli současně s ním zaměstnat i jeho ženu, rozhořčeně nabídku odmítl. Přes svoji těžkou , stále se zhoršující chorobu pracovala Gerty v laboratoři neúnavně dál, v roce 1950 byla zvolena ředitelkou „National Science Foundation“. Její další výzkum vedl roku 1952 k vysvětlení molekulární struktury glykogenů.
26. října roku 1957 podlehla Dr. Gerty Cori – Radnitz v St. Louis selhání ledvin, v důsledku svého nevyléčitelného maligního onemocnění kostní dřeně. Bylo jí teprve 61 let. Ve vědeckém světě po ní zbyly nesmírně cenné výzkumy a výsledky vědecké práce a na St. Louis Walk of Fame mají spolu s Carlem svoji hvězdu .
Carl se v roce 1960 znovu oženil s Anne Fitzgerald-Jones. Na universitě v New Yorku zůstal až do roku 1966, kdy resignoval na své místo profesora. Potom působil v Cambridgi, Massachusetts, na Harvard University (laboratory) a Massachusetts General Hospital, kde se zabýval genetikou. Svoji milovanou Gerty přežil o 27 let.
26. října roku 2000 byly v Praze odhaleny dvě pamětní desky podle návrhu sochaře Olbrama Zoubka. Jedna je v Salmovské ulici, na rodném domě Carla Ferdinanda Coriho a druhá v Petrské ulici, na domě, kde se narodila Gerty Radnitz-Cori.
Na slavnostní odhalení přiletěl z Ameriky také Tom, jediný syn manželů Gerty a Carla Coriových. Jeho matka a otec na rodnou Prahu nikdy nezapomněli, říkal Carl Thomas Cori. Vzpomínal prý také na to, jak ho rodiče učili česky říkat „strč prst skrz krk“.
Ale ve šlépějích rodičů se nevydal, pracuje ve zcela jiném oboru.